Dosavadní podpora strany ochraně klimatu v EP: 42,2 %
Skupina v EP: Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D)
Hodnocení politické skupiny v EP:
environmentální + 57 % ,
klimatické 61,3 %
Programový argumentář ČSSD do Evropských voleb - Hodnocení programu dle Hnutí DUHA
Ať si Václav Klaus říká, co chce, klimatické změny jsou faktem a nepostihnou jen vzdálené oblasti v Africe nebo Americe, ale celou planetu včetně ČR. Sucho, povodně a „bláznivé“ počasí v Česku jsou právě důsledkem klimatických změn. Některým jevům můžeme čelit, něco můžeme zastavit, něčemu se lze přizpůsobit. Ale sami to nedokážeme, musíme táhnout za jeden provaz. Evropa musí s mocnostmi jako Čína, Indie a USA hledat řešení klimatických změn. Povodně a sucho nejsou jen ojedinělým výkyvem počasí, ale trendem.
Představení Pavla Poce na volebním webu ČSSD
Pavel Poc obsadil 9. místo v hodnocení poslanců EP s největším vlivem na environmentální politiku
Pokud chceme udržet oteplování pod 1,5, potřebujeme snížit emise alespoň o 55 % oproti roku 1990. Současný cíl EU ve výši 40 % k roku 2030 není dostatečný. Proti změnám klimatu se neustále mluví, ale konkrétní opatření jsou vždy zmírněna, aby nepřekážela samotné příčině, kterou je růst založený na spotřebě. Skupina mezinárodních klimatických neziskových organizací sdružených v Climate Action Network nedávno hodnotila politické rodiny v Evropském parlamentu z hlediska jejich boje proti klimatickým změnám. Jejich srovnání jasně ukázalo to, o čem se bohužel při vší politické korektnosti přestalo mluvit. V Evropském parlamentu je to skupina Socialistů a demokratů, kam s ČSSD patříme, a skupina Zelených, kdo táhnout tento boj. Lidovci a ostatní pravicové frakce jej táhnout spíše ke dnu. Nedávno například blokovali i žádost o vystoupení mladé aktivistky Grety Thunbergové na plénu, jen aby nemuseli čelit požadavkům mladé generace tváří v tvář. I to je ale odrazem pravo-levého politického boje, který je zřejmý skoro při každém vyjednávání. Pravice holt více hájí byznys a růst, zatímco levice hájí udržitelnost, zodpovědnost a ochranu životního prostředí. To, zda bude EU v boji proti klimatickým změnám dostatečně ambiciózní, se bude odvíjet od rozložení sil po květnových volbách. Voliči rozhodnou.
Některé z mých aktivit v této oblasti za posledních pět let:
Evropský ekosystém má vážné problémy. Já se obávám, že znečištění životního prostředí napáchalo v celoplanetárním měřítku škody, které nebudeme schopni napravit. Dnes jsou ekosystémy a různé živočišné druhy společností vnímány coby jako předměty vlastnictví či jako přírodní zdroje. Probíhající destrukci našeho životního prostředí by pomohla fundamentální systémová změna.
Některé z mých aktivit v této oblasti za posledních pět let:
Stav životního prostředí, je otázkou sociální. Vždy, když je s ním něco špatně, důsledky dopadají zejména na nejvíce zranitelné skupiny. V nejvíce znečištěných oblastech Evropy žijí zejména nízkopříjmové rodiny a jiné zranitelné skupiny, které nemají příliš na výběr, a které se nedokáží samy efektivně bránit. Rolí sociální demokracie je hájit zájmy těch, co tahají za pomyslný kratší konec nebo na které má současný ekonomický růst negativní dopady. Znečištění ovzduší je v ČR velkým problémem, který musíme akutně řešit. Já dlouhodobě bojuji za přísné limity nebezpečných látek v průmyslu, zemědělství, dopravě i v denním životě. Je sice hezké, že v Evropské unii disponujeme nejpřísnějšími emisními limity, počet předčasných úmrtí spojených se špatnou kvalitou ovzduší dokazuje, že to nestačí. Spousta zdrojů limity splňuje, nicméně stále existuje příliš mnoho zdrojů a emisní povolenky problém neřeší.
Některé z mých aktivit v této oblasti za posledních pět let:
Bez efektivních prostředků pro ukládání energií je přechod na zelené zdroje a čistou dopravu utopií. V EP jsme podpořili iniciativu Evropské komise “Evropská bateriová aliance” (EU Battery Alliance) založením pracovní skupiny poslanců, která tuto tezi podporuje v relevantních výborech (ENVI, ITRE, TRAN, DEVE..) a uspořádáním konference na vysoké úrovni, kde jsme představili i českou špičku v této oblasti.
Některé z mých aktivit v této oblasti za posledních pět let:
Současné environmentální výzvy vyžadují adekvátní financování. Proto jsem v rámci revize Víceletého finančního rámce ´14-20´prosadil pozměňovací návrhy, které měly zvýšit množství peněz pro klimatická opatření a ochranu biodiverzity. Každý rozpočtový rok podávám jako náhradník ve Výboru pro rozpočet pozměňovací návrhy, kterými se snažím dorovnat škrty Rady v oblasti ochrany zdraví a životního prostředí.
Proti tomu, co nazývám „intoxikací životního prostředí“, jsem bojoval posledních deset let a budu v tom i pokračovat. Chci dostat pod kontrolu nebezpečné látky v našem životním prostředí, v potravinách, ve vodě, vzduchu i v půdě a řešit důsledky jejich působení na nás, jako je rakovina, cukrovky, poruchy plodnost a další nemoci. A taky důsledky jejich působení na přírodu, jako je vymírání zvířat a ničení ekosystému.
Jsem rád, že se věci postupně dávají do pohybu. Evropská komise by na základě mého dlouholetého tlaku měla do konce roku 2019 přijít s návrhem strategie, jak zaručit, že budeme žít v netoxickém životním prostředí a do poloviny roku 2020 bude muset řešit výskyt látek, které narušují naše hormonální funkce v produktech denní spotřeby. Rovněž se konečně pracuje na tom, abychom měli metody, jak zkoumat dopady chemického mixu na naše zdraví, které v příštích pěti letech budeme muset zahrnout do legislativy upravující schvalování chemických látek.
Některé z mých aktivit v této oblasti za posledních pět let:
Iniciace prvního komplexního přezkumu systému autorizace pesticidů v EU a poukázání na jeho mezery. Tlak na zlepšení. Koordinátor speciálního vyšetřovacího Výboru pro autorizaci pesticidů (PEST), jehož výsledkem je skoro stovka doporučení, jak systém zlepšit, aby lépe chránil životní prostředí i lidské zdraví za předpokladu udržení zemědělské produkce.
Je potřeba změnit koncepci našeho hospodářství tak, aby faktory, jako je účinné využití zdrojů, opětovné využití nebo recyklace materiálů, byly klíčovými prvky výrobního procesu. Jako nejefektivnější se však stále ukazuje vzniku odpadu předcházet. My jsme si bohužel zvykli odpady „řešit“ tím, že ho vyvážíme za hranice. Třídění se stalo mantrou naší společnosti, aniž bychom si uvědomili, že třídění není předpokladem recyklace. Problém jsme tím ve skutečnosti nevyřešili, jen jsme jej přesunuli na druhou stranu planety, odkud se nám facka vždy vrátí.
Recyklace je dnes bezesporu nezbytná, ale ne za cenu, že se nám do oběhu budou vracet nebezpečné látky, kterých bychom se měli zcela zbavovat. A už vůbec nesmí vést k tomu, že se budou nacházet v produktech, jako jsou dětské hračky nebo kuchyňské pomůcky. Tím se ale opět vracím k tomu, že musíme primárně snížit množství jedů kolem nás.
Bylo by ovšem dobré, aby zesílil také tlak na standardy a uzavření evropského trhu zboží, u kterého dodržovány nejsou. Jestli můžeme odmítnout zboží pocházející z dětské práce, můžeme stejně odmítnout zboží, při jehož výrobě je poškozováno životní prostředí. Věřím, že se EU touto cestou dříve nebo později vydá.
Mé aktivity v této oblasti za posledních pět let:
Transparentnost na evropské úrovni se daří zlepšovat, zamést bychom však měli na „domácím dvorku“. Tj. na úrovni zástupců členských států, které v komitologii, která ze spolurozhodování vylučuje Evropský parlament, rozhodují o našem zdraví i životním prostředí. Potichu za plentou bez jakékoliv odpovědnosti. Výsledky rozhodování v komitologii i neochota členských států odtajnit, jak rozhodují, mně utvrdily v názoru, že je třeba tento postup zcela odstranit. Členské státy bohužel posílení demokratické kontroly odmítají a naším jediným nástrojem jak upozornit na problémy s ním spojením, je náročný proces námitek.
Já osobně nehodnotím Evropskou unii perspektivou institucí a struktury, ale z hlediska její funkce. Debaty o tom, zda by EU měla nebo neměla směřovat k federaci, mi proto přijdou odtržené od reality. Podle mě je potřeba EU reformovat tak, aby bylo při každém hlasování zřejmé, že slouží občanům, ne velkým firmám a byznysu.
Současné tempo spotřeby je neudržitelné. Jde o otázku toho, co po sobě chceme zanechat svým dětem. Musíme se vyhnout přenášení nepřiměřené zátěže na budoucí generace, což nám dává povinnost chovat se k planetě a jejím omezeným zdrojům odpovědně.